Ukázka z referátu Arp, Hans
... V tomto roce dělá Arp pro univerzitní město
v Caracase neobyčejně velký bronz, který nazývá Pastýř oblaků.
Retrospektivní výstavy jeho díla se potom střídají ve vícerých městech
až skonči v Paříži r.1962. Arp je velmi citlivý člověk, přitom hledá
jasné linie, původní čisté tvary. Sám rád přirovnává umění k ovoci,
které se má zrodit z člověka tak, jako ono roste na stromě. Rostlinná
ohybnost se skutečně krystalizuje, jak je možné říci, ve velké části
jeho děl, avšak bez nejmenšího úsilí napodobovat anebo opisovat. Arpovi
záleží na tom, aby tvořil tak, jak chodí, aby modeloval tak,jak dýchá.
Jeho ideálem je přirozená jednoduchost vedena s dokonalostí organické
formy. Tato vysloveně řecká láska k dokonalosti, spojená s precizností, je
bezpochyby příčinou homogennosti jeho díla, které se nedá porovnat s žádnou
jinou v tomto století. Mezi rozmanitými póly- dadaismus, surrealizmus,
abstraktní umění- si Arp vytvořil rozcestí, které není možné definovat
jinak, než jeho vlastním jménem. Či už je to poezie, koláž, reliéf,
plastika anebo roztrhaný papír, vnáší Arp do moderního života prvek
jednoduchý, souzvučný, s narážkami, pokojný, vždy poznačený humorem.
Jeho dílo je jakousi novou Arkádou, objevenou v něm samotném a uspokojuje
nás tím, že jaksi odbočuje od světa přesyceného stroji, od všeobecného
shonu.
Celý referát Arp, Hans